S realitkou nebo bez realitky
V souvislosti s rozvojem elektronického obchodování se i na trhu s nemovitostmi vyprofilovaly elektronické služby. Nabízejí obdobné či totožné služby jako klasické realitní kanceláře, přestože klientům sdělují, že vlastně realitkou nejsou. Některé se více či méně ostře vymezují vůči činnosti klasických realitních kanceláří. Prezentují se tak, že poskytnou stejný rozsah služeb za mnohem nižší odměnu a někteří se vymezují i tak, že klienta neokradou jako v klasické realitní kanceláři. Myslím, že je to zbytečné a nekorektní.
Rozdílnost služeb je jasně patrná
Nechci se zabývat etikou těchto postupů, ale pouze jednoduchým porovnáním služeb elektronických médií a klasických RK. Jsem přesvědčen, že oba typy služeb mají na trhu své místo a každý je vhodný pro jinou klientelu. Je mnoho klientů, kteří nechtějí využít služeb realitní kanceláře, protože nechtějí za komplexní službu platit a dokonce si část úkonů zajistí sami. I v jiných profesích to tak bývá. Stavíme svépomocí, stříháme si vlasy sami, opravujeme si auta, apod. Někteří lidé prostě nechtějí, aby někdo za ně prováděl prohlídky nemovitostí, jednal s úřady, sháněl chybějící dokumenty, vyjednával o ceně a podmínkách koupě, projednal odstranění různých břemen, zápis či odstranění zástavních práv či dokonce zajistil sepis smluvní dokumentace. Dcera nebo známý je právník, zajistím si to sám. Toto je přesně profil klienta, který využije elektronické realitní kanceláře. Prakticky mu jde jen o zajištění jistého přísunu zájemců o jeho nabízenou nemovitost. Komunikace s virtuální realitkou probíhá anonymně, prostřednictvím monitoru počítače, maximálně telefonátů se zájemci. Na straně prostředníka není konkrétní člověk, firma s odpovědostí za celý nabídkový a realizační proces. Je tam jen jakási virtuální inzertní realitní kancelář. Pokud jsem zdatný vyjednavač, mám dostatek odborných znalostí a mám i dostatek času se celému procesu osobně věnovat, pak je tato služba tím, co hledám. Pokud mám zájem, dostanu nabídku i na další služby. Ty samozřejmě také musím zaplatit. Nic není zadarmo a z bezrealitky se stává realitka.
Ten, kdo chce mít proti sobě partnera, který je zosobněn reprezentantem firmy, chce mít idividuální přístup se zajištěním komplexních služeb tzv. na klíč, tek kdo vyžaduje jistou odpovědnost za realizaci celého procesu, ten jde do kamenné realitky. Tam se svěří se svými požadavky a dostane nabídku služeb, které potřebuje nebo si z výčtu služeb vybere. Zpravidla pak má po celou dobu realizace transakce proti sobě konkrétní osobu, s konkrétní odpověností. Ta ho průběžně informuje o vývoji, zajistí dle rozsahu zmocnění vše potřebné a klient si ve finále pouze počká na peníze či vyhledanou nemovitost.
Další rozdíl mezi oběma typy služeb je i takový, že u elektronického média konkrétní osobu za poskytovatele služeb neuvidím, setkám se jen a vidět a jednat musím s druhou smluvní stranou nemovitostní transakce. Při využití služeb klasické realitní kanceláře poskytovatele služeb vidím vždy a pokud nechci nebo z různých důvodů nemohu druhou stranu (kupující či prodávající) vidět, tak nemusím. Je mnoho případů, kdy z důvodů zdravotního stavu, trvalého pobytu v zahraničí a podobně se smluvní strany ani osobně nesejdou. Není to vlastně bezpodmínečně nutné. U elektronikých služeb virtuální kanceláře je obdobná praxe prakticky nemožná.
Myslím, že je tedy zbytečné se mediálně agresivně vymezovat při poskytování jedné či druhé služby. Každá má své výhody a nevýhody. Klient si bez návodu a odstrašování vybere, co mu vyhovuje.
Jaroslav Novotný, RAK CZ a.s., prezident Asociace realitních kanceláří České republiky