Realitní činnost a profesní sdružení

Položme si otázku. Je realitní činnost cestou k rychlému zbohatnutí bez jakýchkoliv zábran nebo jde o podnikání za účelem vytváření zisku a zároveň o žádanou korektní službu ? Řada „podnikatelů“ vsadila na první variantu a nemálo klientů dostala do tíživé situace, vystavila se možnosti trestního postihu a nebo tak i dopadla. Na trhu však působí velká většina živnostníků a podnikatelských subjektů, kteří realitní činnost chápou jako službu spotřebiteli.

Praxe a  proporce poctivých a nepoctivých lidí v realitách se nijak významně neliší od činností  v jiných oborech. Existuje i jisté procento lékařů, kteří se nestydí vzít od pacienta peníze za léčbu neexistující choroby, stává se, že i advokát může zpronevěřit prostředky klienta. Koneckonců v řadě řemesel se také setkáváme s podvodným jednáním, kdy třeba automechanik nám účtuje za náhradní díl, který nevyměnil,  kupec auta v autobazaru nemá ani vysněné auto a ani své peníze atd. atd. Legislativa na takové případy pamatuje a přesto se dějí. Někteří lidé stále pokoušejí „štěstí“ a prakticky nic jim v tom nezabrání.

Možná právě tyto důvody vytvářejí prostor pro to, aby vznikala profesní společenstva, komory a další sdružení, která si dávají za cíl pokusit se více eliminovat nežádoucí či podvodné chování a dbát na kvalitu a profesionalitu služeb, které poskytují, dbát o stavovskou čest. Jsou lidé, kteří to tak cítí a proto společenstva zakládají. Nikdo jim to nenařídil, nikdo je k tomu nenutí, je to jejich svobodná vůle. Nebyl jsem osobně, před dvaceti lety, u zrodu Asociace realitních kanceláří Čech, Moravy a Slezska, ale domnívám se, že právě taková mohla být motivace jejich zakládajících členů. Činnost realitní kanceláře u nás  druhou světovou válkou skončila a na několik desítek let zmizela z povědomí lidí. Po roce 1989 však okamžitě vznikla společenská objednávka  na celou řadu služeb včetně služby realitní kanceláře. Téměř současně i v této profesi vznikla potřeba vytvořit platformu pro výměnu zkušeností, vzdělávání se a nastavení např. jistých etických pravidel, či pravidel obchodní spolupráce. Tu potřebu si vyžádal sám život, nikdo ji shora nenařídil. O opodstatněnosti této iniciativy svědčí, že se asociace zdárně rozvíjela a její trvání právě dovršilo dvaceti let. Ti, kteří chtěli „svou troškou přispět do mlýna“ do asociace vstoupili. Nevadila jim jistá omezení v podobě dodržování etického kodexu, v podobě pravidelného vzdělávání a v poslední době např. v podobě pravidelných certifikací či povinného pojištění z odpovědosti za způsobenou škodu. Asociace je platformou pro hájení profesních zájmů, je to platforma pro diskusi se spotřebiteli, státem, ale i platforma pro hájení našich zájmů vůči státní moci.

V průběhu posledních dvaceti let neexistovala pouze ARK ČMS, ale celá řada různých regionálních i celostátních asociací či profesních sdružení. Řada z nich zanikla, nové se objevují, ale můj názor je ten, že současná ARK ČR je mezi nimi zjevně největší a nejrespektovanější. Nově vznikající uskupení si kladou obdobné cíle , ale jejich ambice mají často pozadí osobních, konkurenčních a obchodních zájmů. To je prosím můj osobní názor na věc.

 Jsem však přesvědčen, že stále více nečlenských subjektů cítí potřebu  podílet se na vytváření standardů, vzdělávat se, spoluvytvářet etická pravidla a rozvíjet vzájemnou spolupráci. ARK ČR je otevřeným sdružením, fungujícím na demokratických principech a jeho zájmy jsou veskrze profesní, neobchodní. Věřím, že právě ARK ČR bude v budoucnu tou nejširší a nereprezentativnější profesní platformou v České republice, bez ohledu na velikost, právní subjektivitu a podíl na trhu svých členů.

Ing. Jaroslav Novotný, prezident ARK ČR