Peníze za každou cenu

Před několika dny jsem si cestou v autě vyslechl v rádiu rozhovor s jedním bývalým politikem. Moderátorka se ho ptala, zda necítí střet zájmů v tom, že jako bývalý pravicový politik a současný člen pravicové strany nyní spoluvlastní firmu, která má v podnikatelském plánu profitovat na realizaci elektronické evidence tržeb.  Tu prosazje současná vláda, vůči které je jeho strana v opozici. Strana, již je členem, dokonce považuje  boj proti zavedení elektronické  evidence tržeb za principiální a dá se říci ideologickou věc. Jeho odpověď byla doslova taková, že – jedna věc je politika a druhá věc je byznys.  Nechci řešit, zda elektronická evidence tržeb je správný či nesprávný počin. Rád bych se zamyslel nad vyslovenou proklamací – jedna věc je politika, ale byznys je byznys.

Za každou cenu vydělat

Dělá to na mne dojem, že hlavním ideologickým cílem mnoha lidí,  jisté části politiků, ale i podnikatelů u nás a v našem západním světě, jsou pouze peníze a to za každou cenu. Je jedno jak je získáme a od koho je máme, hlavně že je utržíme. Vždycky jsem si myslel, že politika se vede proto, aby si politické strany  bránily a prosazovaly  své společenské zájmy, společenské ideje.  Proto si snad lidé  strany zakládají, aby za tyto hodnoty bojovaly.

Pokud žijeme v demokratické společnosti, pak ten boj probíhá korektně, na půdě parlamentu. Vychází však najevo, že tomu tak vždy není. Pod praporem různě deklarovaných stranických a skupinových cílů a zájmů vitězí  jediná a nadstranická hodnota, kterou jsou peníze.  Zajímalo by mne, jak by se tito lidé zachovali, kdyby byli třeba výrobcem zbraní a prodávali je lidem, o kterých vědí, že je pak obrátí proti nim, jejich rodinám či jejich zemi. I to se ale dnes už bohužel ve světě děje. I já mám dnes pocit, že si sama západní civilizace kope hrob. V touze stále do nekonečna bohatnout, přcházíme o svobodu a klidné žití.

Ale zpět domů. Také jsem si nedávno přečetl, že zemědělci chtějí po svém ministrovi, aby zajistil, že se zemědělská půda bude smět prodávat jen jim a ještě  za regulované ceny. Tak by ještě scházelo, aby někoho napadlo, že má-li širší rodina více jak jeden byt nebo chalupu, měla by  „nadbytečné zásoby“ vložit do nějakého nemovitostního fondu, vlastněného třeba bývalými nebo současnými plitiky a ten fond by je za úplatu pronajímal „potřebným“. Nějak mám v poslední době stále častěji pocit, že se ten náš svět zbláznil.

Za každou cenu utratit

Když už jsem u toho bláznění, tak jsem se nedávno seznámil s několika výzvami k účasti na výběrovém řízení k realizaci veřejných zakázek.  Ta jedna se jmenovala „Ověřovací studie prostředí pro realizaci intervencí prioritních os a ověření relevance jejich specifických cílů“. Vypsalo ji jedno ministerstvo a je možná úplně jedno které. Naplněním zakázky by měl být tento výstup: provedení analýzy aktuálního stavu prostředí, rozvojových potřeb a indikátorové soustavy Operačního programu za účelem získání srovnávací báze pro tematické evaluace hodnotící dopad intervencí Operačního programu v průběhu implementace programu. Cena zakázky 1.800.000,- Kč. No nevemte to !

Ta další veřejná zakázka  již měla pragmatičtější název: „Dokumentace zhodnocení stávajícího způsobu správy bytového fondu města XY a návrh jeho optimalizace a privatizace“. Zní mi to tak, že někdo chce  prověřit svou správu věcí veřejných, vychytat nedostatky, správu optimalizovat a třeba i něco v zájmu efektivity správy zprivatizovat. To nezní bláznivě. Hodnotící kriterium je však ze 70% cena a zbytek je na komplexnost nabídky z hlediska rozsahu poskytovaných služeb. Hodnota zakázky nezveřejněna. Tak jsem už taky na rozpacích. Vždycky jsem si myslel, že když si nevím rady a budu hledat pomoc, tak buď musím oslovit opravdu dobré a v té oblasti vzdělané kamarády a nebo si za peníze najít opravdu dobrého odborníka. Když si však budu hledat pouze podle toho jak je levný, tak je dost pravděpodobné, že ty peníze splachuji do záchodu včetně komplexnosti nabídky. Nemusí asi být kvalitní, ale hlavně levná a komplexní.

Tak hlavně si zachovejme zdravý selský rozum a humor. Peníze nejsou všechno, ale zdá se, že dost zmůžou.

Jaroslav Novotný