Odborná způsobilost realitních makléřů

Rád bych tímto článečkem rozpoutal diskusi. Pusťte se se mnou do polemiky. Kdo je vlastně odborně způsobilým? Samozřejmě, že mluvím o realitním zprostředkovateli, makléři, agentovi, brokerovi nebo jak už se to ta naše profese všelijak dnes nazývá. Česky je to prostě odborně způsobilý pracovník realitní kanceláře. Ať už je to zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná, která se realitním zprostředkováním zabývá na základě naší stále ještě platné legislativy. Živnost volná - tam podle našich legislativců zatím patříme.


 

Realita reálně

Nemohu si odpustit fakta. Volná živnost je multiprofesní živnost. Sdružuje činnosti, které nevyžadují prokazování odborné ani jiné způsobilosti, stačí splňovat jen všeobecné podmínky. Volná živnost obsahuje veškeré výrobní a obchodní činnosti a služby, které nejsou zařazené mezi živnosti vázané, živnosti řemeslné ani živnosti koncesované. Některé obory činností přímo vyjmenovává „Příloha 4“ živnostenského zákona, ale patří sem i nevyjmenované činnosti, které nejsou uvedené jinde. Realitní činnost, správu a údržbu nemovitostí zde rovněž zatím stále nacházíme.

Každodenní praxe nás však opakovaně školí (ať už si legislativa říká, co chce), že pokud není realitní kancelář a její lidé odborně způsobilá, znamená to mnoho nepříjemností. Zejména pro klienty, kteří se s důvěrou na takovou firmu obracejí a záhy jsou překvapeni, že všudy přítomná reklama ještě neznamená kvalitu, tedy odbornou způsobilost. Ale také pro celý obor nebo lépe - realitní stav. Pro všechny realitní kanceláře, které dělají své profesi čest, ale ostatní jim pověst kazí.

Musím na tomto místě připomenout také paragraf 5 NOZ v souvislosti s výkonem realitní činnosti. Připomeňme si, že na činnost realitních makléřů po přijetí nového občanského zákoníku, tedy zák. č. 88/2012 Sb., jsou kladeny daleko vyšší nároky, než tomu bylo za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb. a případně obchodního zákoníku, tedy zák. č. 513/1991 Sb. Jak jistě víte, ustanovení pojednává o tzv. „Zvláštní způsobilosti“. V prvním odstavci je výslovně uvedeno, že kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde toto k jeho tíži. Tímto pravidlem občanský zákoník pouze vyjadřuje to, co by mělo být běžné: nechá-li si kupříkladu objednavatel opravit či zhotovit věc u profesionála, může legitimně očekávat, že si bude zhotovitel také jako profesionál při opravě či zhotovení nové věci počínat.

Praxe v oboru

Odbornou způsobilost lze bez pochyby získat praxí. Ti, kteří začínali s realitní kanceláří po roce 89 ani jinak nemohli. Víme, že znalosti z řady oborů vykonávání realitní profese usnadňuje. Určité penzum znalostí, z té či oné profese, musí každý realitní profesionál ovládat. Realiťák musí být zejména dobrým obchodníkem. O tom nemůže být pochyb. Měl by být schopným psychologem, ovládat vyjednávání, musí umět prezentovat sebe i svojí firmu, ale zejména nemovitosti, které nabízí, resp. zprostředkovává k prodeji či k pronájmu. Tady se dostáváme k tomu, že dnešním klientům nakonec nestačí jen krásné řeči, ale žádají si - a nutno říci, že po právu - službu komplexní. Chtějí zakázku realizovat „na klíč“. Už neobstojí makléř, který něco, někoho, najde, přivede… Spotřebitel chce maximum informací o ceně, o právním stavu, o stavebně technickém stavu nemovitosti, o lokalitě z pohledu současného, ale i budoucího vývoje, o ekonomice, financování… Měli a mají to proto v oboru snazší obchodně zdatní stavaři, právníci, ekonomové.

 

Vzdělávání

Přesto, že praxe je potřebná, není jediným způsobem, jak se postavit v realitách na vlastní nohy.  Sama o sobě je totiž praxe poměrně zdlouhavým způsobem, jak se v realitách můžete stát mužem a dnes stále častěji ženou na svém místě. To pochopilo mnoho realitních kanceláří a začalo vyhledávat potřebné profesní vzdělávání, později některé větší firmy s většími i menšími úspěchy začaly své makléře učit samy. Příležitosti se ujaly také mnohé vzdělávací firmy, ale bohužel také mnozí podnikavci, od kterých se toho mnoho nedozvíte. Tím chci říci, že každý realitní makléř by si měl profesní vzdělávání dobře vybírat. Pokud jde na kurz jenom proto, aby dostal papír, pak jde asi pouze o jeho cenu a je-li pěkně barevný… „Však ono to na klienta bude stačit“. Pokud jde o obsah a kvalitu, není úplně snadné se na trhu orientovat. Nakonec by mělo jít o to, abychom si z kurzu, semináře odnesli pokud možno co nejvíc. Ale jak to dopředu zjistit? Znáte to - komu se ještě nestalo, že byl na přednášce, z jejíhož průběhu byl nadšený, přednášející byl opravdu skvělý. Herec, psycholog, odborník v jedné osobě. Ale když se vás druhý den někdo zeptal, o čem to vlastně bylo, neumíte odpovědět. Ale to je ještě ten lepší případ. Horší je ten, kdy obsah byl o ničem a přednášející byl ještě horší. A rada? Ptejte se kolegů. Reference i zde, stejně jako u klientů, fungují.

Osvědčení

O zkoušce, na základě které lze získat „Osvědčení o získání profesní kvalifikace“ jsme již hovořili na stránkách Realitního magazínu ARK ČR několikrát a jistě se k tomuto tématu budeme vracet. Dnes bych však rád téma „osvědčení“ probral z trochu více úhlů. Tak, aby všem z vás, kteří si tyto řádky přečtete, bylo jasné, o co se vlastně jedná.

Podívejme se na problematiku vzdělání a k němu se vážícím vysvědčením ze širšího hlediska. Plzeňská „Práva“ byla svého času pověstná. Kolik politiků (ale nejen jich, ti posloužili pouze novinářům za dobré sousto) se ze dne na den stalo „lékaři práv“. Papír (titul) se jim pro jejich kariéru hodil. A kdo má v dnešní době čas ztrácet roky ve školních lavicích. Podobně to však funguje i na jiných úrovních. Nejde o handl pouze s vysokoškolskými tituly.

V dnešní době, kdy je trh (a dnes často také zdi kanceláří realitních provozoven) zaplaven nejrůznějšími certifikáty, osvědčeními, vysvědčeními a diplomy, které jsou vydávány nejrůznějšími jednotlivci, organizacemi, či komorami, se význam těchto dokumentů stírá. A nutno dodat, že v mnoha případech oprávněně. Některé jsou vydávány za pouhou účast, někdy ani ta není podstatná, hlavně že účastník toho kterého kurzu zaplatil… Některé komplexní, vícedenní semináře jsou vedeny jedním „zkušeným odborníkem na všechno“, podle známého hesla: „kdo moc neumí, všechno naučí“.

Ale vždyť je to vlastně jedno, stejně jde hlavně o to, aby klient viděl nebo raději řekněme zíral… Stačí mu přeci jen předložit certifikát. A nejlépe s pečetí. Třeba zlatou. To už musí něco znamenat. Co všechno ten makléř umí. A tak už jen málokterý zákazník se zeptá, kde a jak realiťák k takovému „obrázku“ na zdi přišel.

A o to právě jde. Existuji certifikace, osvědčení, vysvědčení, které skutečně něco znamenají? Mám pro vás dobrou zprávu. Existují. Například rekvalifikační kurzy „Obchodník s realitami“, zakončené zkouškou odborné způsobilosti před tzv. autorizovanou osobou, ze které pouze úspěšný absolvent obdrží Osvědčení o získání profesní kvalifikace, dokonce se státním znakem, je jedním z nich. Tato zkouška musí obsahem odpovídat standardu Národní soustavy klasifikací. Ta se, pro představu čtenáře, pro náš obor soustřeďuje mimo jiné na témata, kterými jsou:

  • Komplexní orientace v procesech a postupech spojených s výkonem činností obchodníka s realitami,
  • Využívání marketingových principů a marketingu při prodeji/pronájmu nemovitostí
  • Odhad tržní hodnoty a financování nemovitostí
  • Orientace v základních právních předpisech souvisejících s činností obchodníka s realitami
  • Orientace v oblasti stavebnictví související s výkonem činnosti obchodníka s realitami
  • Používání informačních technologií v praxi obchodníka s realitami
  • Etiku při výkonu činnosti obchodníka s realitami
  • Odhad tržní hodnoty a financování nemovitostí

 

Další možností jak si nechat spolehlivě ověřit znalosti, je absolvování zkoušky u certifikačního orgánu, který musí postupovat podle tzv. certifikačního schématu. Ten jednak říká, jakým způsobem se při zkoušce postupuje (písemná část, ústní část atd.) a také, jaký obsah musí zkouška mít.

Oba uvedené způsoby jsou možnostmi, jak získat osvědčení, které není zadarmo. Nemluvím o ceně z hlediska finančního, která je zanedbatelná, ale o ceně z hlediska způsobu hodnocení. Hovořím o tom, že k získání takového osvědčení musíte opravdu prokázat znalosti.

Také připravovaný zákon o realitním zprostředkování, kdy současná volná živnost by se měla změnit na živnost vázanou, jakkoli je zákon zatím „pouze na papíru“, zkoušku odborné způsobilosti cituje jako jeden ze způsobů, jakým může být zapsán realitní makléř na oficiální seznam odborně způsobilých osob.

Na závěr mi dovolte říci, že tímto nezatracuji žádný dobře míněný způsob profesního vzdělávání v realitách. Kdokoli se chce vzdělávat, dělá to pro sebe a pro své klienty. Věnujte svůj čas tomu nejlepšímu vzdělávání. Tomu, které vám přinese vzdělání, které povede k vašemu obchodnímu i společenskému úspěchu.

Jan Borůvka

Logo_ARK_piktogram

Kurz

Obchodník
s realitami

vč. zkoušky odborné způsobilosti

od
13.3.2018
v Praze

Přihláška
a podrobné
info zde